O knize: 2013 / Tuto knihu lze nazvat autobiografickým románem. Autor si dal za cíl napsat „biografii jedné doby“, která se odráží v osud jedince - současníka této doby. Z tohoto cíle vyplývá obecná otázka: člověk a politický systém, vztah mezi nimi a jejich vliv na osobní osudy lidí Popisovaná éra začíná ve 30. letech minulého století. Život hrdinky prochází třemi systémy: buržoazním profašistickým systémem v Lotyšsku před sovětskou invazí, sovětským systémem (od 9 do 39 let) a demokratickým systémem v Izraeli (od 39 let). Sovětské období zahrnuje život v sibiřském exilu (1941-1958) a život v Rize před odjezdem do Izraele v roce 1970. Kniha popisuje boj rodiny o přežití, v podmínkách, kdy historické události znovu a znovu narušují běh života a nutí je začít budovat vše od nuly. Je o brutálních dilematech, kterým čelí hrdinka knihy nejprve jako dospívající dívka a poté jako žena, o její odolnosti, jejích slabostech a chybách a rozhodnutích, která dělá, aby přežila. Nejsou zde žádné hrdinské činy, ale pravdivý obraz každodenního života, líčeného očima očitého svědka. Je tady minulost, o které už brzy nikdo nebude moci mluvit, a je tu atmosféra současnosti. I přes tragičnost mnoha situací je kniha prodchnutá optimismem. Motto autora lze vyjádřit slovy: „Dokud je člověk naživu, vždy je naděje".